Michal Hvorecký – Plyš

ONDŘEJ HORÁK – 15.1.2007 (LN)

Český překlad románu Plyš slovenského autora Michala Hvoreckého vydalo v edici Fresh nakladatelství Labyrint.

Slovenský autor Michal Hvorecký se románem Plyš představuje českým čtenářům již potřetí – v roce 2003 byla publikována povídková sbírka Lovci & Sběrači (2001), vloni pak Silný pocit čistoty (1998). Nyní vychází v češtině nejnovější Hvoreckého próza (jejíž divadelní podobu nabídlo předloni Divadlo Na zábradlí), a to v „nové edici pro nové texty“ s názvem Fresh, kde dosud byly zveřejňovány pouze původní české texty.

Michal Hvorecký (1976) patří k „progresivnímu“ typu autorů, kteří neponechávají nic náhodě a počínají si především jako schopní manažeři vlastních děl. Prozaik, který má na svém kontě zatím čtyři knižní počiny (vedle zmíněných ještě román Posledný hit z roku 2003), navíc velmi dobře zná prostředí reklamních agentur. A tak na jeho internetových stránkách se o zmíněných povídkových knihách můžeme dočíst: „šokujúca aj zábavná zbierka poviedok o stave generácie X“ či „päť literárnych jázd po svete popkultúry a reklamy“. Román Plyš autor pro změnu opatřil sloganem „román o měkkých věcech v tvrdém světě“. Hlavním hrdinou je zde Irvin Mirsky narozený v Bratislavě, který je závislý na internetové pornografii.

Příběh se odehrává v Superevropě, a tak Hvorecký znovu mohl rozprostřít oblíbené reklamní téma: „Většina spolužáků ve škole se jmenovala podle slavných značek. Byla to móda, když byli naši rodiče mladí. Mohli jste za to od firem dostat docela dost peněz, proto se rodiny předbíhaly… ,Ahoj, já jsem McDonald’s. I’m loving it,‘ představil se mi spolužák. ,Těší mě, jmenuju se Apple. Think different,‘ oznámila sousedka. ,Haló, Irvine? Tady Vichy, zdraví patří pokožce,‘ ozvalo se z telefonu.“

U vzrušeného Horsta

Když je Irvinovi jedenáct, nechá autor jeho rodiče zemřít při autonehodě, a tak může nasadit první sexuální motiv: „Když si vzpomenu na internátní období, okamžitě se mi před očima vybaví tvář profesora Franka a jeho dvou kolegů. Dodnes se nedokážu zbavit té chuti v ústech. Přichází zničehonic bez toho, že bych ji dopředu vytušil. Přes to všechno, co se stalo, neznám muže, které bych měl radši.“ Dalším je pak setkání s novinovou poradnou Eriky Erotické, jejíž adresa zní U vzrušeného Horsta v Nadržené ulici, krédo pak: Svoboda je právo na rozkoš.

To už je Irvin po návratu z očistné cesty po Asii zpět v Superevropě a žije v německém městě City. Když je pak dotazován na své rodiště, reaguje následovně: „,Co je typické pro bratislavskou kuchyni?‘ ,Vídeňský řízek a maďarský guláš,‘ odpověděl jsem… ,Co vyvážíte?‘ ,Dívky jako au-pair a manželky pro osamělé rakouské důchodce.’“

Michal Hvorecký se v Plyši snažil zachytit tragiku i komiku moderního světa, pocity odcizenosti stejně jako mělké přimykání se k druhým – tedy vlastně nic obzvlášť nového. Jeho rukopis zůstává stále dobře rozpoznatelný, především skrze ony reklamní průniky. Nicméně Plyš jimi již tentokrát není zatížen tolik jako některé povídky, a navíc i stylisticky vyznívá román daleko odlehčeněji, čemuž napomáhají především dialogy.

Irvin se, pravda, pohybuje ve fiktivním světě, přesto by tato hlavní postava mohla (měla) mít životnější rysy a jeho kroky také větší motivovanost – pak by se s ní čtenář mohl třeba více identifikovat. Hvorecký navíc prózu sice okořenil sexuálními motivy, celkově však vyznívá spíše asexuálně, sterilně – jako by autor jen splnil zásadu, že je nutné použít něco efektního.

Efekt a promyšlený slogan ovšem na výjimečnou prózu nestačí. Jak autora zajímají obrysy moderního světa, tak opomíjí samotného člověka v něm žijícího. Postavy jako by byly pro Michala Hvoreckého nutným zlem, právě ony také zatím jeho knihy nejvíce zrazují (a možná se to dá říci i o celkovém budování příběhu).

Přestože kvalita Hvoreckého próz tedy nemá klesající tendenci, nabízí se k zvážení, zda je beletrie ten správný žánr, kterým může říct to, co má na srdci. Ale pokud právě takové psaní autora těší, pak je vlastně nemístné nějak radit: svoboda je přece právo na rozkoš.

Michal Hvorecký: Plyš. Přeložila Martina Šulcková Labyrint, Praha 2006 236 stran.

Scroll to Top