Reinaldo Arenas – Vrátný

ONDŘEJ HORÁK – 29.11.2006 (LN)

Nakladatelství Garamond vydalo překlad románu Vrátný kubánského autora Reinalda Arenase, známého autobiografií Než se setmí.

Po loňských Studených povídkách a letošním vydání prózy Boarding Home Guillerma Rosalese a Kubánské čítanky je překlad Arenasova Vrátného dalším významným počinem ve zdejším poznávání kubánské literatury. O to potěšitelnější, že se lze u těchto titulů obejít bez jakékoliv politizující berličky, neboť estetická hodnota děl je dostatečně vysoká.

Po autobiografii Než se setmí (1992), která byla rovněž zfilmována (2000) a česky vyšla již v roce 1994, je román Vrátný druhým překladem z díla Reinalda Arenase (1943-1990), vůdčí postavy jedné generace kubánských autorů. Přitom jeho životní osud je pro ni také do značné míry „vzorový“.

Vstupte do skutečného štěstí

Narodil se do chudé rodiny, podílel se na Castrově povstání, později byl z politických důvodů vyloučen ze studií a vězněn pro své názory i homosexualitu. Nakonec se mu povedlo spolu s dalšími přes peruánské velvyslanectví v Havaně emigrovat do USA. Tam mimo jiné založil časopis Mariel, pojmenovaný podle přístavu, z nějž uprchlíci tehdy do Spojených států vypluli. V poslední fázi onemocnění AIDS pak spáchal sebevraždu.

Román Vrátný (1989) popisuje příběh Juana, mladíka, který se dostal do USA rovněž přes přístav Mariel a jenž „umíral strastí“. Zpočátku má problémy, protože žádné ze zaměstnání mu nevyhovuje. Zalíbí se mu až ve funkci vrátného jednoho newyorského činžáku. Brzy Juan dokonce propadne pocitu, že byl předurčen, aby „lidem ukázal podstatnější dveře, zatím neviditelné či nedosažitelné; dveře, jež by vedly z jejich vlastního života… ke ,skutečnému štěstí‘ “.

Na svou stranu se pochopitelně snaží získat ty, které má po ruce, tedy obyvatele domu. Jenže ti mají dost starostí se sebou – všichni jsou totiž velmi výstřední. Juan se ovšem bojí, že by odmítnutím jejich byť sebedivnějšího požadavku mohl odlákat potenciální objekty své pomoci. A tak si od nich nechá vše líbit – mamonem posedlé stárnoucí herečce dává při každém vstupu do domu dolar, jiné dámě poskytne své sexuální služby, stejně tak dvojici homosexuálů, a nebrání se ani představiteli Církve lásky ke Kristu s tikem „přátelského dotýkání“. Jen udělat si nové, porcelánové zuby od stomatologického mága odmítne. Mezi obyvateli domu je pak také sebevraždou posedlá a při pokusech o ni neuvěřitelnou smůlu mající dívka, kterou Juan považuje za svou snoubenku.

Zatímco v první části román, přinášející „průřez“ jedním domem, upomene na Perekův román Život návod k použití, druhá část zas dá vzpomenout na Orwellovu Farmu zvířat. Sympatie si Juan u nájemníků stejně nezíská, u jejich zvířat však ano: „Člověk není ani lepší, ani horší než my, ale může být horší, protože má větší moc, a může být i lepší, poněvadž je chytřejší…“ A tak se Juan účastní zvířecího rokování o vymanění se z péče páníčků. Shoda ale není jednoduchá.

Na psovo: „…sám Bůh, který samozřejmě stvořil angličtinu stejně jako všechno ostatní, skryl božské znamení do svého anglického jména, neboť když je přečteme obráceně, označuje psa. Takže když přečteme Bůh (God) pozadu, dostaneme pes (dog) a když si pozadu přečteme pes, je to Bůh. Což nám zřejmě naznačuje, že Bůh a pes jsou jedno a totéž…,“ reaguje kočka takto: „…je sice pravda, že Bůh anglicky znamená pozadu pes, ale bibli nenapsali anglicky a ani Bůh v řečené knize nemluvil anglicky“.

Jenže to ještě není vše, Juan je totiž uvržen do dalšího panoptika -do blázince. Vždyť jej viděli, jak mluví se zvířaty!

Kolik máme svobody?

Do svého posledního, velmi „disciplinovaně“ sepsaného románu Reinaldo Arenas vtělil celoživotní poznatky o „labyrintu světa a ráji srdce“. Příběh osamělého a vykořeněného vrátného Juana, který se odehrává v blízké budoucnosti (1991), není jen moralitou o tom, že servilnost se nevyplácí, ani pouze bajkou o tom, že zvířata jsou chytřejší, než jsou lidé ochotni připustit.

Postava vrátného byla totiž pro Arenase personifikací svobody. Možná se nám může zdát, že té zde dnes máme tolik, že takový román působí mírně archaicky, ale nenechme se mýlit… A také existují země, kde o jejím nedostatku nelze pochybovat… Třeba ostrov Kuba.

Reinaldo Arenas: Vrátný. Přeložila Anežka Charvátová Garamond, Praha 2006, 226 stran.

Scroll to Top