Irena Dousková – Oněgin byl Rusák

ONDŘEJ HORÁK – 11.4.2006 (LN)

Nakladatelství Druhé město vydalo knihu Ireny Douskové Oněgin byl Rusák, pokračování osudů hlavní hrdinky prózy Hrdý Budžes.

Irena Dousková ctí obecně známou moudrost, že první věta knihy je velmi důležitá: „Zuza Ptáčková, teda jestli nekecá, chodila vloni s ňákým klukem, co bubnoval v jedný kapele, která se jmenuje Smrad z jelena.“ Tento úvod některého čtenáře ihned navnadí k dalšímu čtení, pro jiného zas bude signálem, že by se jednalo o zcela promarněný čas.

Tajná Štrougalova milenka Nové nakladatelství Martina Pluháčka Druhé město nyní tedy vydalo další, šestou prozaickou knihu Ireny Douskové s názvem Oněgin byl Rusák. Jelikož se již předtím Irena Dousková stala kmenovou autorkou bývalého Pluháčkova nakladatelství Petrov, jde o logickou návaznost – zvlášť když její kniha Hrdý Budžes, poprvé vydaná již v roce 1998, se velmi dobře prodávala i díky divadelní podobě s Barborou Hrzánovou v hlavní roli.

Další polínko do mediální pícky přihodila také hereččina citace z románu „Rusáci a komunisti jsou svině“ pronesená do televize při slavnostním předávání cen Thálie. V tomto směru by mohlo v prodejnosti nové knihy snad pomoci zas případné soudní řízení kvůli větě: „I když tenhle tajnej by byl asi tak stejně tajnej, jako je Vondráčková tajná Štrougalova milenka.“ Z Helenky Součkové, vypravěčky Hrdého Budžese, které se občas stala „taková nemilá věc“, je nyní maturující gymnazistka. Pokud tedy Hrdý Budžes těžil z dětské perspektivy, nová próza tento tón logicky ztrácí, zato se stává značně upovídaně mudrující – což se ovšem dá přijmout jakožto autentická ilustrace slovního vyjadřování mladé „intelektuálky“.

Téměř fascinující je při čtení Douskové prózy lehkost, s níž se textem dá procházet, a zároveň námaha, jakou nutno vynaložit, aby se vnímání textu nezastavilo – dílo totiž po čtenáři nejenže téměř nic nepožaduje, ale taktéž mu skoro nic nepřináší. Tedy vyjma evokací normalizačních poměrů, kdy jakékoli slušnější džíny či manšetráky byly drahým pokladem a kdy Praha byla plná dřevěných lešení -ochran pro chodce před chátrajícími domy. Takové popisy už jsme ovšem mohli číst mnohokrát.

Nejen podáním, ale ani příběhem Heleny Součkové – která chodí do školy, píše básničky, je nešťastně zamilovaná, nemá příliš peněz, zato však afektovanou matku, která si ráda přihne – tedy Oněgin byl Rusák nic osobitého a strhujícího nepřináší. Oněgin byl Rusák rozhodně nedosahuje kvalit takových Báječných let pod psa, románu Michala Viewegha z roku 1992. Při čtení posledního díla Ireny Douskové vytane na mysli také ještě Díky za každé nové ráno Haliny Pawlowské a skrze popis gymnaziálních studií férových správňáků za normalizace rovněž Džínový svět Radka Johna.

Život je těžký, nicméně pohoda Zatímco příběh Vieweghova Kvida a jeho rodiny se četl jedním dechem, Douskové story nestory, jak již řečeno, totiž značně vázne. Helena Součková i rodiče nemají sice komunisty rádi a jejich život během normalizace není rozhodně bez překážek, přesto však vyznívá jako nekonečná pohoda – pohoda k nesnesení, zvláště když je Oněgin byl Rusák ještě o sto stran delší než hrdý Budžes.

Po novele Někdo s nožem (2000) a povídkových knihách Doktor Kott přemítá (2002) a Čím se liší tato noc (2004), které nezaznamenaly tak velký čtenářský ohlas, vsadila autorka znovu na osvědčenou kartu. Přejme tedy Ireně Douskové, aby si její novou knihu s již dobře známou hlavní hrdinkou Helenou Součkovou čtenáři kupovali stejně hojně jako Hrdého Budžese. Jinak by se totiž jednalo opravdu už o velmi marnou knihu.

Irena Dousková: Oněgin byl Rusák. Druhé město, Brno 2006, 260 str.

Scroll to Top