Hitomi Kanehara – Hadi a náušnice

Richard Olehla – 23.09.2006 (MF)

Ve dvaceti vydala Hitomi Kanehara svou první knihu -a hned za novelu o prázdnotě, rozkoši a bolesti získala nejvýznačnější japonskou literární cenu.

Když se podíváme na vítěze literárních cen v Japonsku a v České republice, na první pohled je tu patrný jeden rozdíl. Zatímco u nás je začínajícím autorům nejmladší generace souzen úspěch maximálně v kategorii objevů roku, v nejprestižnějším japonském literárním ocenění, pojmenovaném po klasikovi moderní japonské povídky Rjúnosukem Akutagawovi, často vítězí debutanti. Tak tomu bylo i v lednu roku 2004, kdy porota vyhlásila hned dvě vítězky: devatenáctiletou Risu Watayu a Hitomi Kaneharu, jejíž novela Hadi a náušnice se nyní objevila v českém překladu.

Kanehara má přes nízký věk bohaté zkušenosti se životem. Dcera univerzitního profesora literatury měla od dětství konfliktní vztah s matkou a trpěla jako mnoho dalších japonských teenagerů sebevražednými sklony. V patnácti přestala chodit do školy, odešla z domova a začala žít na vlastní pěst. Naštěstí jí zůstal alespoň zájem o literaturu. Hitomi začala navštěvovat internetový literární kurz svého otce, jenž jí vydatně dopomohl k vydání Hadů a náušnic. Od té doby vydala další dvě novely a etablovala se jako jedna z výrazných autorek nejmladší generace japonské literatury, která ve svých dílech ráda zpracovává duchovní prázdnotu teenagerů žijících v anonymních velkoměstech.

Kabelky od Vuittona

Hlavní hrdinka Hadů a náušnic Rui Nakazawa jako by své stvořitelce z oka vypadla. Je jí těsně pod dvacet, má blond vlasy, lolitkovský vzhled a slabost pro piercing, tetování a sadomasochistický sex. Její jméno prozrazuje obecnou japonskou zálibu v luxusních výrobcích, konkrétně ve Vuittonových kabelkách: Rui je totiž japonský přepis mužského jména Louis.

Jednoho dne Rui potkává zhruba stejně starého punkera Amu, na němž ji zaujme především jeho rozeklaný jazyk. Přes červené vlasy, všudypřítomné náušnice, cvočky a neurvalé chování je Ama duší romantik, což Rui, která má ráda bolest, příliš nevyhovuje. Platí proto raději v naturáliích za svůj nový cvok v jazyku a tetování na zádech sadistickému Šibovi. Ani to však nestačí její život zaplnit: postupem času se Rui propadá čím dál hlouběji do depresí a nastupuje cestu autodestrukce: prakticky nejí, pije jen alkohol, do jazyku si cpe čím dál tlustší piercingové činky a přemýšlí o sebevraždě.

Napětí ve vztahu s Amou se ještě stupňuje poté, co její partner v amoku ubije k smrti výtržníka, který Rui na ulici obtěžuje. Vyšetřování však na Amu dosáhne až v okamžiku, kdy policisté najdou jeho zohavené nahé tělo v křoví. Rui tuší, kdo je Amovým vrahem, přesto – anebo možná právě proto – ji Šiba přitahuje čím dál víc. Zajímavý milostný trojúhelník, okořeněný detailním popisem piercingových postupů (v knize najdeme i podrobné vysvětlivky), násilí a sadomasochistického sexu, má nečekaný, i když možná trochu příliš uspěchaný konec.

Pryč z pekla

Hadi a náušnice se nesou ve znamení bolesti a rozkoše, kterou působí. Rui touží po hadím jazyku, protože utrpení z postupného zvětšování otvoru v jazyku jí připomíná, že je stále naživu. Sebepoškozování je pro ni cestou k pochopení vlastního já, tetování draka, které jí Šiba dělá na zádech, zase vstupní branou k sadomasochistické rozkoši. Její drak nemá oči, protože by s nimi mohl odletět do nebe. Naopak Rui si ze svého života raději dělá peklo na zemi. Přesto jí na konci příběhu svítá naděje: poprvé za celou dobu nesahá po alkoholu, ale po čisté vodě a poprvé jí do tváře zasvítí slunce. Nebe je sice pořád daleko, ale peklo je už snad pryč.

Přes odmítání společenských konvencí se Kanehara nevzdává bohaté tradice japonské literatury. Motiv draka převzala ze starobylé japonské legendy o malíři, který maloval na zeď chrámu draka. Vždy když mu domaloval oči, drak ožil a odletěl. Krátkou zmínkou v textu se Kanehara hlásí i ke zmíněnému Akutagawovi. Výsledkem je přitažlivá kombinace tradičních motivů a hodnot zběsilého životního stylu mladých. Je dobře, že si současná japonská literatura našla cestu i k nám.

***

Hitomi Kanehara (*1983)
Za svůj nedlouhý život toho Hitomi stihla docela dost. Střední školu záhy opustila, stejně jako rodinné hnízdo. Odjela na čas do Spojených států, experimentovala s drogami, propadla piercingu a tetování, procházela vztahy s problémovými muži, trpěla anorexií. Z nejhoršího jí pomohl vztah k literatuře. Její prvotina Hadi a náušnice získala v roce 2004 nejprestižnější japonské literární ocenění, pojmenované po Rjúnosuke Akutagawovi. Kanehara se stala jeho nejmladší držitelkou, získala milion jenů a hodinky. Kniha se po vydání stala hitem -prodal se více než milion výtisků. Hlavní hrdinka jako by své stvořitelce z oka vypadla: je mladá, atraktivní a vyžívá se ve věcech, které často působí bolest. Po Hadech a náušnicích následovaly další dvě novely: Dítě z popela, které líčí netypický vztah mezi mladou ženou a pedofilem, a spíše introspektivní příběh AMEBIC.

Hitomi Kanehara: Hadi a náušnice. Překlad Jan Levora. Argo, 83 stran, doporučená cena 169 korun .

Scroll to Top