Indie (15) – Jaipur

Ráno vyrážíme do města, abychom omrkli, jak se indové koupou v Pushkaru na ghátech u jezera. Procházíme kolem kluka, který nás usilovně nahání do restaurace, kde nabízejí snídaně bufetovou formou za 50 Rs. Vypadá to zajímavě, asi se tu později zastavíme. Jezero obcházíme v opačném směru než včera. Nejdřív přes červený mostík a pak do chrámu, ze kterého lze nerušeně pozorovat dění na protější straně jezera. Indové se v něm opravdu koupou. Obcházíme celé jezero a jdeme ke ghátu Gau. Ubráníme se nabídkám ke koupi květin a chvíli to tam pozorujeme. Indové i Indky se většinou vodou jen tak opláchnou, ale několik nadšenců se bleskurychle ponořuje i s hlavou. Voda je zelená a těsně u hladiny jsou vidět otvírající se rybí tlamičky. Člověk si může koupit sáček burizonů a těmi pak rybky nakrmit. Nebo je taky na ghátu nechat holubům či kravám.

Odcházíme na bufetovou snídani. Mají tu opečený toustový chleba, jogurt, vločky, lívanečky, ananas, papayu i banány. Sedáme si k většímu stolu, na jehož druhém konci sedí kluk, který nám po chvíli začíná být divný. Má před sebou spoustu jídla a pořád si odchází pro nové. I personál se už na něj po čase začíná dívat s jistým znepokojením. Podle vzhledu bude asi slušně zhulený.

Po snídani rychle utíkáme do obchůdku s keramikou a pro Beatiny rodiče kupujeme věšáček na šaty s kachličkou, na které je sloník. Pak už se musíme vrátit do hotelu, sbalit si věci a ve 12:00 odjíždíme do Jaipuru. Překvapivě tam vede šestiproudová dálnice. I tak ale cesta trvá poměrně dlouho a v hotelu jsme až po druhé hodině. Ubytování máme ve velkém pokoji za 475 rupek. Vede to tady takový děda, kterého jsme naším příjezdem asi vytrhli z poklidné siesty. Je celý rozčepýřený a nejde s ním moc smlouvat. Dáváme se trochu dohromady a necháváme se odvézt do centra. Je tu obrovský provoz. Vysedáváme u Hawa Mahal – Paláce větrů. Ten byl dokončen roku 1799 a sloužil pro ženy od dvora, které zpoza mřížek sledovaly dění na ulici, aniž by samy byly viděné. Vstupné jen symbolických 5 rupek.

Po prohlídce se chvíli procházíme přeplněnými ulicemi a Bea je z toho ruchu a provozu znechucená. V pět nás řidič hází do Nahargarh Fort (Tygří pevnost), která ční na kopci nad městem. Sledujeme odsud západ slunce. Z tohoto místa vypadá město velmi rozlehle a vydává hlasitý hluk. Značně se ochlazuje a začíná i foukat. Vracíme se do hotelu a protože s restauracemi je to tady bída, tak si objednáváme předražené jídlo v hotelu. Naštěstí je dobré. Večeříme na zahradě a pak spát.