Indie (13) – Udaipur, Shilpgram

Na snídani máme čokoládové šátečky, které jsem si včera koupili. V Udaipuru jsou totiž děsně populární francouzské a německé pekárny. Jdeme na prohlídku Městského paláce. Při vstupu dostáváme mapku se stručným popisem. Pomalu palác procházíme a čteme si informace z letáku, sem tam si vyposlechneme výklad nějakého průvdce od skupiny, která jde právě kolem. Prohlídka nám zabere 3 hodiny – palác je opravdu krásný. Na oběd jdeme do restaurace, kterou doporučuje tištěný průvodce. Měli by tu mít pečené brambory, ale nemají. Dokonce ani pomerančový džus není. Beata si nakonec dává nějaké zapečené brambory se sýrem a já „Rádjastánskou pizzu“. Je to placka naplněná zeleninou, která překvapivě chutná celkem dobře.

Najezení vyrážíme omrknout věžní hodiny a kousek od nich si dáváme džus. Pokračujeme k jezeru a přecházíme po „Benátském mostě“(arched bridge) na druhou stranu, odkud lze dobře vyfotit Městský palác. Na čtvrtou hodinu jsme domluvení s řidičem na sraz v hotelu, takže máme co dělat, abychom to stihli. Z města je to 20 minut chůze.

Dohodneme se na návštěvě skanzenu Shilpgram. Ten je kousek za městem, vstupné levné, takže si dopřejeme i průvodce. Ukazuje nám tradiční rádjastánské pouštní domky – jsou hezky malované. Pak sledujeme vystoupení hudebníků a necháme se nalákat ke stánkům umělců. Jeden malíř Beatě nakreslí na nehet palce na ruce slona a potom od něj kupujeme obrázek malovaný na hedvábí. Umělec je sympaťák a maluje prý i v Městském paláci a dokonce za své výkony obdržel i jakési ocenění. Procházíme ještě další části skanzenu, ale už je čas, abychom se přesunuli na sunset point.

Západ slunce jsem se dnes rozhodli sledovat z Monzumového paláce – Sajjan Garh Palace. Stavba stojí vysoko nad Udaipurem a cesta nahoru je samá ostrá zatáčka. Řidič to řeže o 106 a má dětinskou radost z toho, jak se Bea bojí. Palác je prakticky vybydlený a fouká tady dost silný vítr. Západ slunce se odtud ale pozoruje dobře.

Když slunce zmizí za obzor, tak se vracíme do hotelu. Rádi bychom šli ještě do města, ale nakonec od této myšlenky upouštíme. Beata ale kolem desáté dostává velký hlad. Spotřebuje tři banány. Jinak jsme dnes bez večeře.