Indie (12) – Ranakpur, Udaipur

Nasnídáme se v předražené hotelové restauraci a vydáváme se na malou procházku po okolních kopcích. Billu jde na chvíli s námi, ale pak se vrací. Není na takovou aktivitu patřičně oblečený a asi se mu ani v tom začínajícím vedru moc nechce. Zdoláváme dva menší vrcholy a otevírají se nám výhledy do okolí. Kousek od nás vidíme jezero, u kterého procházku zakončíme a vracíme se do hotelu. Odjíždíme do Udaipuru.

Těsně před odjezdem přijíždí nějaké auto, jehož řidič nás varuje, že silnice je na více místech přehrazená kamením a místní lidé požadují po řidičích peníze, jinak auto odmítají pustit dál, nebo ho postříkají nějakou hnusnou barvou. Jsme na takovou eventualitu tedy připravení, ale když se to skutečně stane, tak jsme z toho vystrašení a pak i otrávení, protože místní nevypadají vůbec přívětivě a cesta se navíc o dost prodlužuje. Aby toho nebylo málo, tak v tomto úseku ještě staví novou cestu a spousta míst je rozkopaných, silnice je hrbolatá a prašná.

Do Udaipuru přijíždíme ve dvě a první se snažíme sehnat vhodný pokoj. V hotelu Kalika se nám povede usmlouvat pokoj na 400 Rs dokonce i s teplou vodou. Rychle se opláchneme a vyrážíme do města. Pěšky to trvá 20 minut. Nejdříve jdeme na oběd do střešní restaurace s krásným výhledem na město. Dáváme si půlku kuřete (na půl) v nějaké omáčce, rýži a 4 čapátí. Kuřete moc není. Půlka kuřete v Indii vypadá úplně jinak, než půlka kuřete v ČR. Jsou samé divné kousky, krky a podobně…křidýlka, stehýnka a prsíčka člověk nenajde. Nicméně se z toho nějak najíme. Zřejmě se tu platí víc za výhled než za jídlo. Vidíme jezero Pichola, v jehož vodách se na ostrůvku nachází Lake Palace Hotel. Kousek dál se zvedají horské hřbety.

Po jídle si jdeme prohlédnout Gangaur Ghat a potom Jagdish Temple. Ten je bohatě zdobený, ale vevnitř poměrně těsný. Venku u schodů se modlí nějaký svatý muž, ale než si ho stihnu vyfotit, tak se s ním dává někdo do řeči a na fotku už to není. Jdeme se podívat k Městskému paláci, ale ten už je bohužel zavřený a nepustí nás ani na nádvoří. Zapadneme na hodinku na internet a pak hledáme restauraci, kde bychom se mohli podívat na Jamese Bonda – Octopussy. Tento díl se totiž z velké části natáčel právě v tomto městě a jsou restaurace, kde ho po večerech pouštějí. Při hledání potkáváme nějaký průvod, který nese nějakou věž zakončenou kupolkou a velkou (papežskou) berlu. Nejdřív jde chlap s kazeťákem, jehož zvuk zesiluje přes nějaké hlásné trouby, následují bubeníci a za nimi nesou věž. V průvodu jsou většinou mladí muži a děti. Když průvod přejde, vcházíme ještě do zajímavého vykachličkovaného malého chrámu, kde se nás hned ujímá nějaký děda, který se pasuje na našeho průvodce. Všechno nám snaživě ukazuje, ale nerozumíme mu ani slovo.

Restauraci jsme žádnou pořádnou neobjevili, tak jdeme alespoň na džus do té samé, kde jsme obědvali. Překvapivě tu Jamese Bonda pouští, takže se na kousek můžeme podívat. Vypijeme si v klidu džus a odcházíme ještě před koncem. Cesta neosvětlenými ulicemi města zpět do hotelu není moc příjemná.