Indie (8) – Jodhpur

Odjezd je v 07:00. Směr Jodhpur. Krajina má stále pouštní charakter, ale pomalu mizí stromy khedžri, které lze jednoduše poznat podle temných zauzlených větví. Sem tam se objeví písečné duny. Rostou na nich stromy a keře. Náš řidič Billu dělá jednu zastávku na čaj a jednu na focení velbloudů. Později ještě poslední na focení pouště.

Ve 12:00 jsme v Jodhpuru, jehož hlavní atrakcí je rozlehlá a mocná pevnost Meherangarh, jejíž opevnění se zvedá z příkrého skalního návrší. Vstupné činí 250 Rs, v ceně je audioguide. Prohlídka nám zabere 2,5 hodiny. Opět je to zde moc hezké. Nejdřív se stoupá strmou stezkou , která prochází několika branami. Brána Lohapol nese otisky rukou vdov, které v roce 1843 dobrovolně ukončily život na manželově pohřební mohyle. Palác má několik úžasných nádvoří a v interiérech se nachází sbírky zbraní, obrazů, sedátek na slony, kolébek a spousty dalších věcí.

Po prohlídce se jdeme ubytovat a před naším hotelem už stojí auto Kanaďanek, které hrají v lobby karty. Pokoje jsou příšerné, ale aspoň usmlouváme slevu ze 300 Rs na 250 Rs. Ne že by to bylo nutné, ale je to věcí principu, že když to za nic nestojí, tak by člověk přece neměl platit plnou cenu. Těch 50 rupek nás samozřejmě nevytrhne.

Řidič nás hodí do města a nejdřív jdeme na oběd do restaurace, kde je minimum turistů. Najedení pokračujeme v procházce k Hodinové věži, která se nachází v centru starého města. Obhlížíme obchody s kořením, které jsou zde vyhlášené. Jeden obchodník je nám sympatický a dohodneme se, že se u něj později ještě stavíme na čaj. Koření kupujeme u upovídané Indky a potom jen tak chodíme ulicemi. Nakonec se ještě zastavujeme i u toho sympatického prodavače koření. Připraví nám čaj, potom na pánvi s olejem i takovou zvláštní placku a sedáme si u něj v obýváku i s jeho ženou a povídáme si. Jsou moc přijemní. Vůbec ne vlezlí a nesnaží se nám nic vnutit. Nakonec ještě společná fotka a samozřejmě, že si něco i koupíme. Pak už ale musíme utíkat k Hodinové věži, kde máme sraz s řidičem. Kdybychom s ním nebyli domluvení, určitě bychom poseděli mnohem déle.

Na pokoji už jen odpočíváme. Je to tu dost zatuchlé a něco ně pořád dráždí v nose. Chvíli si čteme a jdeme spát. Pokoj s námi sdílí i jedna ještěrka, co má na prstech přísavky a běhá i po stěnách. Jsem z ní trochu nesví – usínáme, když je v koupelně…