Indie (3) – Delhi

Dnes chceme vyzkoušet, jak v Indii vypadá snídaňové menu. Na radu průvodce usedáme v Diamond Cafe. Dávám si American breakfast (velká porce opékaných brambor, dvě vajíčka ve stylu volské oko, dva kousky vepřového, tousty a zelenina). Beata zkouší Indian breakfast – pár čímsi plněných placek a jogurt. K tomu se podává indický čaj, což je čaj s mlékem, kořením a cukrem. Jo to dobré a je toho hodně. Zapomněli jsme na pokoji foťák, takže se pro něj vracíme a kluk na recepci nám říká, že se máme přestěhovat z našeho hezkého trojáku na dvoják, pokud chceme, aby to bylo za nižší cenu. Souhlasíme. Nyní ale máme pokoj přímo nad recepcí.

Úkol dne zní – koupit lístky na vlak do Bikaneru. Zvrtne se to ale bohužel ještě před vstupem do budovy nádraží. U vchodu nás odchytí důležitý chlap v uniformě, který „kontroluje lístky“ a vysvětluje nám, že rezervační kancelář v budově je pouze pro rezervace na ten samý den. Beata mu nevěří, ale pán vypadá nezpochybnitelně sebejistě a posílá nás za roh do nějaké kanceláře, kam se nám moc nechce. Nakonec nás ukecá na k jízdě na Connaught Place, kde je údajně oficiální státní cestovní kancelář, v níž se dá rezervovat cokoliv na kdykoliv. Rikšák nás ale přiváží k obyčejné cestovce, která se jako státní jen tváří. Chlap za stolem je krajně nesympatický, takže mizíme.

Na ulici se nás ihned ujímá další dobrá duše a úplně nezištně nás vede do zaručeně státní cestovky. Opět se z ní vyklube soukromá cestovka. Tu státní, pokud tu opravdu nějaká je (tištěný průvodce tuto informaci potvrzuje), zde v tom mumraji a chaosu nemáme šanci najít. Ať vlezeme kamkoliv, tak nám ochotně zkontrolují rezervace na vlak, ale pokaždé řeknou, že spojení je vyprodané na několik dnů dopředu a snaží se nám vnutit pronájem auta i s řidičem. Vyjmenovávájí 1000 výhod, jaké to pro nás bude mít. V třetí takové kanceláři už nám dojdou síly a necháme se přemluvit. Pronajímáme si auto i s řidičem na celou cestu z Delhi přes všechny možné místa v Rajastánu až do Váránasí. Auto máme k dispozici už ode dneška. V ceně je i lístek na noční vlak z Váránasí do Delhi, ubytování na poslední noc a odvoz na letiště. Stojí to celé 1100 USD.

Jdeme na oběd vedle cestovky a pak už s řidičem jedeme k prezidentskému paláci a potom k Bráně Indie. U brány se rozkládá parčík a úzký pruh vody, který indové využívají pro plavby na loďkách, které mají roztodivné kýčovité tvary a vzhled. U stánků se nám chlap snaží prodat vodu za 50 rupek. Nehoráznost nejvyššího kalibru. Bea to nakonec usmlouvá na 15 Rs. Není to smlouvání, spíše rezolutní stanovisko, ze kterého odmítá slevit. I tak je to moc.

Pokračujeme do sikhského chrámu – Gurudwara Bangla Sahib. Je to hezká mramorová stavba se zlatými báněmi. Vstup bez bot a s šátkem na hlavě, který si beru z takového velkého koše. Bea má také svůj. Vevnitř nás překvapí mini kapela. Zpěvák+hráč na harmonium+bubeník. Hraje jim to hezky, lidé se modlí, klanějí nebo jen tak sedí a čtou. Je tu příjemně. Vně chrámu je velké jezírko s rybkami a podloubím.

Sraz s řidičem máme u kostela hned vedle. Jedeme k Birla Mandir Temple (Lakšmí a Nárájama). Ten je novodobý. Z roku 1938. Je posetý svastikami a nesmí se zde fotit. Kolem dokola je celkem legrační zahrada, odkud už se fotit dá. Je to hinduistický chrám vyvedený v zářivých barvách. Zde pro dnešek končíme a vracíme se na Main Bazar. Dopřejeme si dobrou večeři (třetí velké jídlo tento den – musíme se začít omezovat) a pak už zamíříme do hotelu Star Paradise.