Wat Phrachetuphon Wimonmangkhalaram Ratchaworamahawihan

Thajsko (3)

Budíme se o půl osmé. Na snídani jen musli tyčinka a čaj. Dnes bychom rádi navštívili Velký palác, ale nějaký thajec nám tvrdí, že dnes je otevřený až odpoledne. Nejdříve jsme k tomuto sdělení poměrně skeptiční, ale když nám to stejné za chvíli zopakuje i druhý domorodec, tak narychlo změníme plán a jdeme se podívat na Golden Mountain. Jedná se o umělý pahorek, na jehož vrcholu stojí zlaté čedí. Asi je opravdu nějaký svátek, lidé se tu ve velkém počtu modlí, zapalují vonné tyčinky a kupují zvláštní druh kytek. To vidíme všude v Bangkoku po celý den. 

Pokračujeme do Wat Suthat, před kterým stojí Sao Ching Cha – Velká houpačka. Wat má mít nejvyšší svatyni v Bangkoku. Platíme vstupné 20 B. Lístky vůbec nikdo nekontroluje. V chrámu se právě koná bohoslužba a moc se tu tedy nezdržíme. Venku si koupíme nějaké ovoce a pokračujeme do Wat Rajabophit. Je to taková malá keramická věž jako od Ghaudího, celý chrám je zdobený dlaždičkami a vedle něj se rozkládá rozhlehlá zahrada. Do ní je možné se dostat pouze z ulice. Musíme vyjít ven, tam si prohlédneme sochu zlatého prasete a pak teprve můžeme vejít do parku.

Přes park se dostáváme až k Wat Po. Dovnitř vstupujeme bočním vchodem a vstupné neplatíme. Chrám je obrovský a své místo tu má 390 soch Buddhů a přibližně 90 malých čedí. Hlavní dominantou jsou 4 velká čedí na západním nádvoří a svatyně odpočívajícího Buddhy, což je obrovský ležící Buddha. 

Je půl druhé, vedro dosahuje závratných výšin a zmáhá nás únava. Jdeme si odpočinout na pokoj a když si lehneme, propadáme se do polospánku, ze kterého se dostaneme až o půl šesté večer. S vypětím všech sil se vypravíme ven na večeři. Dáme si shake (pomeranč, mango) a banana cake. Pak už jen zpět do hotelu.  

Powered by Journey Diary.
Scroll to Top