Mitla je malá vesnička asi 45 km za Oaxackou. Zachovaly se zde především ornamenty na stavbách Mixtéků a Zapotéků. Potom je tu k vidění už jen jeden kostel a spousta obchodů s pravým mezcalem. Po povedené prohlídce všech důležitých památek si jedne mezcal koupíme a frčíme zpátky. Tomáš Holec je nadšený, protože ochutnával ve třech obchodech.

V Oaxace jsme za deset dvanáct a sprintem utíkáme k hotelu, abych se stihli do 12:00 vystěhovat. Je to stres. Vystěhujeme se až 15 minut po dvanácté, ale nikomu to nevadí. Následuje hodina a půl na oběd, kterou využíváme na internet a malé občerstvení. Potom jdeme se Sašou na obhlídku města, do muzea a do kostela Santo Domingo. V muzeu se Saša a pan Benda vyžívají. Benda ještě zůstává v muzeu a my tři jdeme na kafe. Benda si později přisedá. Po kávičce jdeme všichni čtyři ještě na krátkou procházku. V jednom hotelu na terase fotíme západ slunce nad městem a končíme u kostela Panny Marie Milosrdné, kde mají centrum zmrzlináři.

Zde se rozdělíme a my s Beatou jdeme na večeři (kuře s rýží) a pak už do hotelu, připravit se na noční přejezd. Vyjíždíme v devět a až na hlasité řeči dvou postarších amíků přímo za námi cesta ubíhá velmi dobře. Ve 03:00 se koná 3/4 hodinová přestávka na nezbytné potřeby.

PS: Oaxaka je známá také praženými kobylkami, které jsme přes poledne objevili v kryté tržnici u Zócala. Prodávalo se zde jídlo všeho druhu – od čokolády přes pečivo až po maso, které leželo v tom vedru jen tak na pultech. Kobylky jsem nejedli, ale koupil si je Tomáš Holec a večer nám je nabízel – myslím, že žádný odvážlivec se nenašel. Já jsem v jedné místní čokoládovně koupil jednu čokoládu do práce. Snad nějak přečká cestu domů.