Mexiko (7) – Oaxaca, Monte Albán

Sraz je už v 06:30 – hotel žádná sláva, všichni už chtějí pryč. Přesunujeme se na autobusové nádraží a potom nás čeká 4 hodinová cesta do Oaxaky. Tam jsme ve 12, ubytujeme se a s potěšením konstatujeme, že hotel je mnohem lepší. Saša nám dává do 15:30 rozchod a nasměruje nás k místní vyhlášení tržnici. Je sobota, takže vlastně celé město je jeden velký trh. Na tržnici to vzdáme hned na začátku. Vypadá to tady jako přerostlá tržnice na Pankráci. Hromada lidí, stánky namačkané jeden na druhém – na to nemáme nervy a raději se jdeme mrknout do města.

Prohlédneme si Zócalo i kostel Santo Domingo, který je celý vyzdobený jako Růžencová kaple v Pueble, ale navíc má i vlastní Růžencovou kapli. Nad vchodem je možné vidět strom života (v podobě vinné révy) dominikánů. V kostele se právě koná mše, takže se dovnitř podíváme jen od vchodu a odcházíme. Blíží se třetí hodina a je ještě třeba něco sníst. Potloukáme se kolem, až narážíme na nějaký fast food. Beata si dává něco jako hamburger, já maso na nudličky a několik placek k tomu. Pak už spěcháme k hotelu San Angel, odkud vyjíždí autobusy na Monte Albán.

Cesta zabírá asi půl hodiny jízdy do strmého kopce po úzké silnici nad městem. Monte Albán je prý první urbanisticky plánované město na světě a leží na uměle vytvořené plošině na kopci, jehož špička byla indiány odstraněna. Celý komplex je obklopen nádhernými horami, převládá žlutá barva suché trávy, nebe je krásně modré. Je zde dochované hřiště míčové hry a také reliéfy olméckých tanečníků s výrazně negroidními rysy. Jde zřejmě o znázornění obětování zajatců. Celé místo je opravdu krásné.

V 18:00 sjíždíme posledním autobusem zpět do města. Půjčujeme Holcům konvici, osprchujeme se a jdeme do města. Na Zocalu je rozchod a po chvíli toulání zapadneme do restaurace Slunečnice, kde si objednáme specialitu Oaxacký talíř pro dva – je tam hovězí, sýr, škvarky, klobása, plněná paprika, vepřové + placky. To vše za 100 pesos. K tomu miska s fazolovou a avokádovou pastou + Corona. Množství jídla bylo nad naše síly, ale bylo to fajn. Zapsali jsem se do knihy návštěv (nějací Češi už zde uvedení byli) a šli na pokoj.

PS: Oaxaka je známá tím, že téměř každý den se tu koná nějaká fiesta a i nám se přes poledne podařilo potkat nějaký průvod s hudebníky v čele. V průvodu šly i ženy nesoucí nějaké svaté obrazy na tyčích. Všichni měli oblečené kroje, muzikanti hráli dokola pořád jednu a tu samou melodii – poslouchalo se to dobře. Večer na náměstí zase hráli na nějaké obří verze našeho cimbálu. Tento nástroj měl zajímavý zvuk…