V 08:00 jsme z hoteli odešli na metro na Zocalu a jeli na severní nádraží, jemuž hned u vchodu dominuje kaplička s Pannou Marií. Před vstupem do autobusu je třeba projít kontrolou a pak už vyrážíme k Teotihuacánu. Cesta zabere hodinu. Branou číslo 1 jsme vstoupili novější části areálu, tzv. Citadely v níž se nachází Quetzalcoatlova pyramida, na kterou jsme vystoupali v průběhu Sašina historického výkladu. Postupně jsme si prošli celý areál kolem Pyramidy Slunce až k Pyramidě Měsíce, u které se nachází Palacio de Quetzalpapalotl (opeřený motýlí had) – zřejmě jediná zachovaná budova, ve které žili kněží. Ve 13:00 jsme si dali rozchod. My dva ještě se Sašou se vydáváme k Pyramidě Slunce, kde je botanická zahrada a v ní muzeum s plánkem celého areálu. Nejdřív se ale najíme – dva sendviče, z toho jeden už prošlý – a chvíli posedáváme pod stromem. Mrknem do muzea a vystoupáme na Pyramidu Slunce. Tam se s námi dává do řeči nějaký Korejec – vzpomíná na Prahu a Budapešť, kde před časem byl. Sestupujeme dolů a kličkujeme mezi prodavači cetek. Poté zdoláme i Pyramidu Měsíce. Ta je plná dalších Korejců. Je čas na návrat. Pod pyramidou se potkáváme se zbytkem skupiny, stopneme si bus (local) a vracíme se do Mexico City. V hotelu se převlékáme a podle Lonely Planet jdeme hledat restauraci. Po krátkém váhání vstupujeme do podniku jménem Potzollcalli. Vypadá to tam hezky a i lidí se tu stravuje dost. V jídelníčku dokonce mají i fotky. Volíme nakonec džus, 5 typů tacos s rýží a pozole. Pozole je polévka s obrovskou kukuřicí a nějakým masem, v našem případě kuřecím. Jedí to tady téměř všichni. Každopádně obě jídla jsou trochu zklamáním, takže dojíme a mizíme. Ještě bychom rádi viděli osvětlený Templo Mayor, ale zřejmě se šetří elektřinou, je tu tma a tak se vracíme do hotelu. Zítra musíme vstávat v 06:00, protože v plánu je přesun do Puebly.