Atwoodová, Margaret – Modrovousovo vejce

Margaret Atwoodová – Modrovousovo vejce

18.10.2002 – PETR FANTYS (MF Dnes)
 

V povídkách věhlasné, i u nás hojně překládané kanadské prozaičky a básnířky Margaret Atwoodové (1939) se objevuje rys, který je autorka ve svých románech bezpochyby nucena do jisté míry potlačovat. Jde o drobnohledné detaily, přesnost jazykového výrazu a jakousi fragmentárnost, která nakonec směřuje k propracovanému a celistvému tvaru. Jestliže exaktnost jazyka v jejích povídkách bývá přirovnávána k “brusu na skle”, je nezbytné dodat, že symetrie celkového vzoru není prvoplánová a jednoznačně rozeznatelná. A to neplatí pouze pro jednotlivé texty nedávno česky vydaného souboru Modrovousovo vejce, nýbrž i pro jejich celkové uspořádání. Jen na okraj: překlad Modrovousova vejce pořízený Martinou Kotrbovou, známou hudební publicistkou, nezáří ani nepohoršuje, ovšem zasloužil by si preciznější práci s jazykem. V řazení textů sbírky je patrná jistá časová posloupnost. V úvodní povídce, nazvané Významné okamžiky v životě mé matky, i v závěrečné Objevitelské družině se objevují reflexe vztahu k rodičům, nicméně i v nich rozeznáváme základní tendenci ostatních textů souboru: totiž zkoumání možností soužití ženy a muže, možnosti samoty, či svobody zbavené formujících stereotypů. Autorka tyto možnosti analyzuje u postav různého založení i věku – od pubertální lásky po překomplikované (či naopak příliš zjednodušované) milenecké a manželské vztahy. Povídky jsou komponovány z útržků jednotlivých dějů, nebo spíše situací v různém čase, mezi nimiž nebývá jednoznačná spojitost. Jsou jakýmsi roztěkaným putováním myslí ústředních postav, které se nakonec skládá v celistvější (i když stále jaksi rozostřený) obraz osobnosti a jejího vnímání. Rozhodující roli v těchto pohledech hraje ostře vnímaný detail, ironická paralela či originální metafora, která získává formu drobného zjevení a často slouží k hlubší charakterizaci postav. To, co jednotlivé povídky formálně spojuje především, je přítomnost jakéhosi ústředního odhalení, které figuru vede k tušení pravého stavu věcí. Někdy je to vědomí moci, kterou nad člověkem mají společenské konvence či konkrétní lidé a jež ho nevyhnutelně vede do pasti (povídky Hurikán Hazel, Loulou aneb Domácí život jazyka). Jindy toto tušení naruší křehkou rovnováhu, již člověk vnutil sobě ve vztahu k jiným (Šereda, Dva příběhy o Emmě, Modrovousovo vejce, Východ slunce). V tomto odhalení se zjevuje strach z budoucnosti – vědomí rozpadu, uprostřed něhož se postavy v rozličných životních situacích snaží přežít. Tyto apokalyptické motivy se v Modrovousově vejci netýkají jen člověka a jeho vlastního života, ale i současné civilizace jako takové. V povídkách se vynořuje nerovnováha, bezvýchodnost současného světa a nenápadně se staví do kontrastu s “přírodní zkušeností”, jež se nám stále více vzdaluje. S Margaret Atwoodovou je a bylo skloňováno slovo feminismus na mnoho způsobů. Její literární tvorba, eseje a publikované přednášky však nemají s militantním feminismem – jestli vůbec něco takového může existovat v dobré literatuře – nic společného. V Modrovousově vejci pochopitelně převažují ženské postavy a jejich očima jsou muži často charakterizováni jako sebestředné, ješitné, uzavřené, někdy až směšné a hloupé bytosti. Jenže Atwoodová zároveň narušuje každé pevně stanovené schéma. Ženy se stávají obětí vlastních představ a chyb a především jsou bezvýchodně rozpolceny mezi svou “svobodou” a různými formami touhy po mužském protějšku. Mužské postavy se často projevují nikoliv jako “monstra”, nýbrž jako cizinci, jejichž city, myšlení a tužby jsou neproniknutelné a mohou se projevit jen náznakem (Modrovousovo vejce, Šarlatový ibis). Atwoodová vymezuje propast mezi mužským a ženským světem, nicméně vzájemné působení těchto světů nevyznívá jednoznačně. Soužití mužů a žen se v jejím podání stává spíše obecně lidským problémem a spočívá v nutnosti a zároveň časté nemožnosti vyrovnaných vztahů mezi oběma pohlavími ve světě, který nás zavedl do “pastí egoismu”.


Margaret Atwoodová: Modrovousovo vejce. Přeložila Martina Kotrbová. Volvox Globator, Praha 2002, 212 stran, náklad a cena neuvedeny.