Indie (19) – Taj Mahal

Indie (19) – Taj Mahal

Vstáváme v 05:30, abychom mohli být za úsvitu v Taj Mahalu. Ten by se měl nacházet jen 10 minut chůze od našeho příšerného hotelu. Vycházíme v 06:30 a přibližně za 15 minut jsme skutečně na místě. Jde se přes park, který je uzavřený pro auta a cesta samozřejmě není absolutně nijak značená. Vstupné je tentokrát 750 Rs a cena zahrnuje i malou vodu a návleky na boty na jedno použití. Návštěvník obdrží i jakousi nevýznamnou slevu na ostatní památky v Ágře. Batoh je nutné nechat v úschovně u vchodu. Neseme si s sebou pouze pasy, průvodce a foťák. Do zahrad Taj Mahalu se vstupuje bránou z červeného pískovce, za kterou se otevře pohled na celý komplex. Básník Thákur nazval Taj Mahal “slzou na tváři věčnosti” a nemohl se vyjádřit lépe. Při našem příchodu byla stavba ještě zahalena v ranním oparu a všichni návštěvníci byli viditelně slavnostně naladěni. To se dá lehce pochopit, když stojíte přímo před nejnádhernější stavbou světa.

Slunce osvětlovalo Taj Mahal z pravé strany a pomalu se zvedalo na oblohu a nabíralo na intenzitě. Dovnitř je možné vstoupit pouze bez bot nebo v návlecích, které jsme dostali u vstupu. Taj Mahal obsahuje dvě hrobky, jinak je prostor prázdný. Výzdoba je úžasná, ale vzduch uvnitř je těžký a taky by nebylo na škodu, kdyby odtud nějak vyhnali všechny ty holuby. Obcházíme celou stavbu kolem dokola a zastavujeme se i ve vedlejší mešitě. Naproti ní stojí kvůli symetrii identická stavba, která ale sloužila zřejmě jako příbytek pro návštěvníky. Za Taj Mahalem teče řeka Jamuna, která má daleko blíže ke stoce, než k romantické řece, kterou by si Taj Mahal ve své blízkosti zasluhoval.

Po dvou hodinách musíme prohlídku ukončit a jít. Ještě bychom tu ale vydrželi déle. Tohle místo má neopakovatelnou atmosféru. V hotelu jsme po deváté. Naložíme batohy do auta a vyrážíme směr Orcha. Cesta se vleče a je tropické vedro. Jednou zastavujeme, aby se Billu najedl. Není to tu ale moc hezké – ani na jídlo, ani na záchod. Musíme si jít ulevit do křoví. Bedlivě nás pozoruje snad půlka vesnice.

Do Orchy se dostáváme večer. Ve městě je klid. Dáváme si večeři (brambory+špenát, brambory+květák, polívka, sýr v těstíčku – pakora). Potom se jdeme podívat na nádvoří pevnosti, kde se pilně pracuje na rekonstrukci. Pokračujeme na kopec k nějakému malému chrámu. Špičky spousty věží vykukují zpoza stromů v širokém okolí. Po západu slunce se vracíme na pokoj. Chvíli se ještě díváme na TV, ale do devíti už spíme. Orcha je malá, klidná a tichá. Vítaná změna oproti Jaipuru a Ágře.