Indie (7) – Jaisalmer

Indie (7) – Jaisalmer

Se vstáváním to nijak nepřeháníme a v klidu spíme snad až do půl deváté. Okno máme do ulice, ale hluk není nijak zvlášť rušivý. Pod okny je u sloupu přivázaný malý beránek, který sem tam zabečí. Když se vykloníme z okna, tak vidíme i pevnost. Něco po desáté se vydáváme do pevnosti.

Do pevnosti se vstupuje přes několik bran a poté vcházíme na malé náměstíčko, na kterém stojí Maharaválský palác. Ten si ale chceme nechat na později a nyní jdeme raději prozkoumávat úzké uličky zaplněné prodavači různého zboží. Hodně domů zde má bohatě zdobené balkónky a arkýře. Bohužel většina je také dost zchátralá. Podaří se nám nalézt poštu, která má podobu stolu u vchodu do restaurace, u kterého nějaký chlapík prodává známky.

Potom se jdeme podívat do džinistických chrámů, které mají otevřeno jen do 12:30. Platí se zde vstupné a prohlídku je samozřejmě nutné absolvovat bez bot. V každém ze tří chrámů se vždy nachází nějaký snaživý “svatý muž”, který se z turistů snaží vytáhnout nějakou tu rupku. My se ale pokaždé nátlaku ubráníme. Chrámy mají velmi jemnou a detailní kamennou výzdobu, obsahují sošky bůžků a tanečnic v roztodivných a často poměrně krkolomných, nicméně oku lahodících pozicích. Kdyby tady neotravovali svatí muži, byla by to úplná idylka.

Je čas na oběd. LP doporučuje restauraci Little Tibet a jelikož bychom rádi ochutnali nějakou tibetskou specialitu, tak není co řešit. Jídlo je výborné, dáváme si oba dva tibetskou polévku s nudlemi. Beata vegetariánskou a já jehněčí. Moje je lepší. :o) Za chvíli se zde objevují i naše známé Kanaďanky, ale sedají si k jinému stolu. Po obědě chceme jít na prohlídku paláce. Vstupné ve výši 250 Rs (včetně audioguide) nás odrazuje. Procházíme se raději ještě uličkami a pak si jdeme odpočinout do hotelu. Na půl hodinky si dáchneme a vyrážíme si prohlédnout místní havélí.

Hned u hotelu máme Salimsinhovo havélí, které kolem roku 1800 obýval kancléř Salimsinha Mohtu. Havélí je zčásti obydlené, vstup levný a po chvilce se nás ujal průvodce, který nám srozumitelně vysvětlil vše, co se týkalo stavby havélí. Bylo to velmi zajímavé a poučné.

Potom jsme chvíli jen tak bezcílně bloudili ulicemi a v jednom stánku se odvážili si koupit mrkvový džus, který se zdál Beatě divně slaný – ale jinak byl dobrý. Podle mapy jsme nabrali přibližný směr k havélí Patwon-ki a dokonce se nám ho podařilo v těch nepřehledných uličkách i najít. Zvenku bylo nádherné, ale dovnitř už jsme nestihli zajít. Chvíli jsme si proto jen sedli na lavičku a obdivovali bohatě propracované převislé balkónky (džarokhy).

Potom se už musíme vrátit do hotelu, protože odjíždíme na Sunset Point. Tam z nás samozřejmě vytáhnou několik rupek za vstup. Nejdřív jsme tam sami, ale za chvíli přijíždí autobusy, povětšinou obsazené Francouzi. Fotíme si pevnost, sledujeme západ slunce a vracíme se zpět do města.

Sprcha a zase do ulic. Před hotelem “čistě náhodou” postává brahmán ze včerejška, kterému dlužíme 100 Rs. Peníze mu hned vrátíme a ještě z nás vytluče slib, že se u něj později zastavíme. Nejdřív se ale pokusíme najít funkční internetovou kavárnu. Povede se nám to, ale spojení je bídné a nemá to cenu. Odcházíme se mrknout k brahmánovi. Bea u něj kupuje nějaké další hadříky a já si pořizuji kalhoty. Dnes už je to bez čaje. Brahmán nás ještě vleče do obchodu svého bratrance (když už se mu podařilo ulovit takové kavky). U něj už žádné peníze neutrácíme.

Jdeme se ještě podívat do pevnosti. Hned za bránou je směnárna s mizerným kurzem, který se nám smlouváním podaří mírně vylepšit. Chlapík je celkem příjemný a ještě u něj jdeme na internet a potom nahoru dál do pevnosti. V hotelu se nám povedlo si půjčit lepidlo a přilepit známky na pohledy. V pevnostě jdeme opět k poště, kde je i schránka. Večeře v Little Tibet a zpátky do hotelu. Pevnost je v noci tichá, ulice prázdné, pořádná romantika.