Indie (5) – Bikaner

Indie (5) – Bikaner

Když jdeme spát, ve městě se ještě bujaře zpívá a hraje. Začínalo to pouze bubnováním někdy k večeru, po západu slunce se přidávají píšťaly a v průběhu noci také zpěv. V noci mně vzbudily hlasy z restaurace a venku se pořád vesel zpívalo Vstávali jsme v 05:00 a hudba byla slyšet stále. Nyní už ale pouze z reproduktorů. Utichla přesně v okamžiku, kdy jsme vyjížděli. Nad městem ještě ležela tma a na nebi jsme mohli pozorovat zatmění měsíce. Já jsem viděl už jen částečné, ale Beata ráno viděla úplné. Je to zvláštní podívaná. Měsíc pomalu přibývá, cesta je prázdná, sem tam se po ní někdo motá, ale jinak je klid. Jedeme spolu s dalším autem – v něm cestují dvě kamarádky, které spaly ve stejném hotelu.

Cesta je hezká a v Bikaneru jsme kolem 08:30. Překvapení. Dvě kamarádky kanaďanky spí opět ve stejném hotelu jako my. Harasar Haveli. Dostaneme hezký prostorný pokoj s čistou a velkoukoupelnou. Ředitel hotelu nám říká, že dnes je “colour festival”, všechno je zavřené a moc bychom se neměli pohybovat po městě, abychom se k něčemu nepřipletli. Nabízí nám alternativu. Hotel pořádá vlastní oslavu, ke které jsme zváni. Začíná se v jedenáct. Jsem z toho mírně vyděšený, ale jdeme na to.

Před hotelem už to roztáčejí muzikanti, popatláme se trochu červenou barvou a jdeme k nim. Okamžitě se objeví už totálně nabarvený ředitel a s úsměvem a “Happy Holí” nám sype barevný prášek do vlasů a nevynechá ani tváře. Chvíli celé osazenstvo tančí a potom nás spolu s muzikanty nakládají na korbu auta a za zpěvu, tance a výkřiků “Happy Holí” se řítíme ulicemi do luxusního hotelu za městem, kde mají bazén a jsou zde i další muzikanti a hosté.

Taneční a hudební křepčení pokračuje. K volné konzumaci je zde i tvrdý alkohol a po chvíli se všichni začnou házet do bazénu. V šatech, samozřejmě. Tvrdý raději nepijeme. Místo toho si dáváme každý pivo, než zmizí. Pak se už jen sušíme na trávě a pozorujeme udivené pohledy nově příchozích ubytovaných hostů, kteří jsou ověšení řetězy z květů. Trochu se bavíme s Kanaďankami. Jsou příjemné. Pořídím jim fotku a domlouváme se, že jim ji pošlu mailem. Cestou zpět jedeme v menším džípu s dvěma Izraelcemi – klukem a holkou. Ti už jsou v Indii několik měsíců, takže se dovídáme nějaké zajímavé a užitečné věci, které se cestou můžou hodit.

V hotelu sprška a jdeme si číst do střešní restaurace. Slunce má celkem sílu. Po půl šesté se vracíme na pokoj. Bea pere a pak si myje vlasy. Zkouším ze střechy fotit západ slunce a život na střechách okolních domů. Pak jdeme do restaurace na čaj. Je zde skupinka hluchoněmých, kteří tady hráli celé odpoledne karty i naše známé kanaďanky – taky u karet. Sedají si po chvíli k hluchoněmým – jeden z nic totiž mluví a asi si s někým konečně potřebuje trochu pokecat. :o)