Indie (2) – Delhi

Indie (2) – Delhi

Nespíme moc dobře a navíc nás budí hlasitý generátor umístěný na střeše hotelu. Máme pokoj v nejvyšším patře, takže ten rachot slyšíme z první ruky. Vstáváme v deset, dáme si čaj, müsli tyčinku a vydáváme se hledat vlakové nádraží. Jdeme k předplacenému stanovišti pro moto-rikši, ale rikšáci nás odchytí ještě před okýnkem a Bea usmlouvá cenu 50 rupek k Red Fort.

Cesta netrvá moc dlouho a za chvíli vystupujeme u Červené pevnosti. Lístek je za 2 USD a do pevnosti se vchází přes přes vojenskou stráž, která nás náležitě ohmatá a zrentgenuje i batoh. Oproti ulici je tu najednou krásný klid. Pevnost byla dokončena roku 1648 a její areál je obrovský. Do pevnosti se vchází třípatrovou bránou Lahori a pak se pokračuje uličkou Chatta Chowk, která je lemovaná obchůdky se suvenýry. Přes Dům bubnů se jde k síni Diwan-i-Am z červeného pískovce, ve které se nachází velký trůn. Procházíme jednotlivé paláce, obdivujeme výzdobu a potom ještě chvíli brouzdáme zahradou. Indové posedávají na trávě, někteří pořádají pikniky, jiní se jen tak povalují.

Z Červené pevnosti jdeme čtvrtí Chandni Chowk a tady zažíváme na vlastní kůži přeplněnou a chaotickou indickou ulici, plnou všemožných troubících dopravních prostředků, které jsou navíc zahuštěny povozy taženými buď krávou, volem, oslem, koněm nebo i člověkem. Hledáme podnik, kde bychom se mohli najíst, ale nikde nic. Nakonec si dáváme u stánku šejk a doufáme, že se nám po něm neudělá špatně. Kousek dál se nám podaří koupit nějaký vegetariánský šáteček.

Míříme k největší mešitě v Indii, která se jmenuje Jama Masjid. Vstup je sice zdarma, ale za foťák chtějí 200 Rs, vydřiduši. Mešite je hezká, ale není velká sama o sobě, spíš se tím myslí prostranství před mešitou obehnané červenými zdmi. Chodí se tu naboso a za dalších 20 rupek jdeme na vyhlídku na minaret, odkud je vidět rozsáhlý komplex Červené pevnosti i celé město.

Poslední, co chceme tento den vidět, je džinistický chrám s ptačí nemocnicí. Cestou k němu v nebezpečné blízkosti od nás něco dopadne na zem a roztříská se to. To na nás někdo hází sáčky s vodou nebo co? Džinistický chrám je dost pofiderní. Raději rychle zdrháme a chytáme si rikšu zpět na Main Bazar. Bea usmlouvá cenu z 50 Rs na 40 Rs. Protlačujeme se hustou dopravou a pořádnými zácpami. Na pokoji si jen vezmu mikinu a jdeme se najíst do střešní restaurace v Guest House Hare Krishna. Dáváme si kuře – každý jiné. Bea s plackami čápátí a já s rýží. Je zima, jsme unavení. Takže sprcha a spát.