Dutka, Edgar – Matka vzala roha

Edgar Dutka – Matka vzala roha

3.11.2016 – Alena Svozilová (Reflex)

Soubor autobiograficky laděných povídek Edgara Dutky Matka vzala roha dosvědčuje, že držitel Státní ceny za literaturu z roku 2004 je dobrý vypravěč. Již poněkolikáté se vrací do svého dětství, tedy do padesátých let, což byla doba těžká a zničila plno životů. Sám po uvěznění matky skončil v sirotčinci.

Obsáhlá stěžejní povídka, podle níž je kniha pojmenována, líčí příběh autorovy matky uvězněné za převádění lidí, kteří v roce 1948 přišli o majetek a utíkali přes hranice do Rakouska začít nový život. Hrabalovská postava matky „vévodkyně“, „královny pospolitosti“, milovnice moravských písní a iniciátorky všeho, co vede k plnokrevnému životu, je barvitě vylíčena; občas čtenář ovšem může postrádat časové, místní či jiné bližší určení děje. (Matka odvážně uprchla z kriminálu a nakonec prožila dvaačtyřicet roků v Austrálii, kde i zemřela.)

Vrcholem autorské výpovědi je krátká, dojemná povídka Jak je, synu? o hrdinově tajném setkání s matkou (nejspíš jde o rok 1974), která přijela přes Vídeň do Prahy, a dokonce změnila identitu, aby nebyla jako emigrantka pronásledována StB za nelegální přechod hranice. Navzdory této odvaze a touze vidět nejbližšího člověka oba zjišťují, že bariéru odcizení nelze překonat. Matka oslovuje syna chlapče, ten není schopen oslovit ji maminko.

Autor rekapituluje svůj život, jejž, jak sám říká, „si nevybral“. Vzpomínky, byt’ někdy střípkovité, dokumentují režim, který ještě v roce 1961 krutě pronásledoval nepohodlné lidi; přiblížení doby nedávno minulé z ryze osobního úhlu je zvlášť cennou stránkou Dutkových próz.

——–

Edgar Dutka: Matka vzala roha. Prostor 2016. 176 stran.